Loučení 9. ročníků

Dne 20. 6. 2019 se uskutečnilo loučení 9. tříd se základní školou. Na začátku jsme slyšeli sbor prvního stupně, který krásně zpíval pod vedením paní učitelky Frenákové. V další části loučení jsme slyšeli za doprovodu kytary, klavíru a příčné flétny anglické písničky sboru druhého stupně v čele s paní učitelkou Karlíčkovou. Po vystoupení sboru už přišly samotné proslovy jednotlivých tříd s poděkováním pro školu. Potom se s námi rozloučila Paní ředitelka, zástupkyně ředitelky a pogratulovaly nám k úspěšnému dokončení všech devíti let na základní škole, dostali jsme pamětní list a hrníček s logem naší školy a k tomu veliký ovocný dort.

PROSLOV 9. A

Vážená paní ředitelko, paní zástupkyně, paní učitelky, páni učitelé a drazí spolužáci,

už je to devět let, co jsme poprvé stáli před prahem této školy. První školní den jsme cítili obavy, ale i nadšení pro začátek nové etapy našich životů. Mnozí z nás zde měli kamarády již ze školky, kteří nám náš začátek ulehčili. Ve škole jsme poznali spoustu skvělých přátel i učitelů.
Začali jsme jako 1. A s paní učitelkou Pláničkovou. Byly to dva roky, při kterých jsme se naučili základům, bez kterých bychom nemohli pokračovat. Za to Vám děkujeme, paní učitelko Pláničková. Dále následovaly tři roky s paní učitelkou Stupkovou, během kterých pár z nás odešlo, někdo naopak přišel. Paní učitelka nás naučila vyjmenovaná slova a malou násobilku. Také nás pomalu připravila na druhý stupeň.

V 1. C byla naší paní učitelkou Daniela Frolíková, která nás provedla prvními školními lety. Mnozí z nás chodili do pěveckého sboru, který skvěle vedla. Po dvou letech jsme se museli rozloučit, ale stále se někteří z nás mohli potkávat s paní učitelkou na sboru. Poté přišla do našich životů paní učitelka Věra Podestátová, která nás vedla po dobu tří let. Zažili jsme spolu nezapomenutelnou školu v přírodě, kde bylo o zábavu postaráno. Po třech letech úsilí paní učitelky jsme úspěšně přestoupili na druhý stupeň a naší třídní učitelkou se stala námi oblíbená paní učitelka Radka Králová.

V 6. třídě se vše změnilo. Nejenže jsme měli spoustu nových předmětů a učitelů, ale i nové spolužáky. K příležitosti 60. výročí naší školy jsme měli možnost nacvičit spartakiádu, která pobavila všechny generace. Nejlepším zážitkem za 7. ročník byl lyžařský výcvik na Šumavě. Většina z nás se naučila něčemu novému a upevnilo to naše vztahy. Rok poté se nám nejvíce líbila akademie, kterou jsme měli sami na starost. Při nacvičování jsme museli jednat jako tým. Zároveň začal závod s časem o dosažení co nejlepších výsledků, které by nám pomohly se dostat na střední školy.

V 9. ročníku přišla 1. zkouška, která měla rozhodnout o naší budoucnosti. Připravovali jsme se již od 8. třídy, ale teprve teď na nás dopadl tlak. Bylo to náročné, ale díky skvěle odvedené práci paní učitelky Volfové, Štíbrové, Mrázkové a paní zástupkyně Kurkové jsme to všichni zvládli. Celé čtyři roky jsme společně jako skvělý kolektiv slavili narozeniny, nejen mezi spolužáky, ale i například kulatiny naší drahé třídní paní učitelky Králové. Zažili jsme mnoho báječných výletů, které by se neuskutečnily bez skvělé paní učitelky Kočalkové.

Ze všeho nejvíce bychom chtěli poděkovat paní učitelce Králové, která s námi měla velikou trpělivost celý druhý stupeň. O našem prvním dni jsme se již zmínili, ale jak je to teď? Dnes přijde většina z nás až těsně před začátkem hodiny pouze s propiskou a jedním sešitem na všechny předměty.

Vážená paní ředitelko, paní zástupkyně, paní učitelky a páni učitelé. Jsme Vám velice vděční za všechno úsilí, které jste do nás vložili, a za všechen čas, co jste nám věnovali. Kromě našich blízkých vděčíme i Vám za to, jací jsme.

Děkujeme,
Vaše 9. A

PROSLOV 9. B

Vážená paní ředitelko, vážené paní zástupkyně, vážení učitelé, milí spolužáci.

Je to již devět let, co jsme stáli před školou s našimi rodiči a nevěděli, co nás čeká. Byli jsme plni očekávání, představ (často nenaplněných), radosti a někteří z nás snad i strachu a respektu z neznámého. Stáli jsme tam v růžových šatičkách, zastrkaných košilích, s taškami, které byly větší než my, a drželi se svých maminek za ruku. Ve třídách na nás čekaly naše nové třídní učitelky Dana Frolíková a Radomíra Štěpinová, kterým děkujeme za jejich trpělivost a ochotu, kterou nám prokázaly.

Po dvou letech jsme se přesunuli o patro či o dvě výš, kde se nás ujaly paní učitelky Věra Podestátová a Pavla Vollerová. S touto změnou přišly i nové předměty, vědomosti a především nezapomenutelné zážitky ze školních výletů, školy v přírodě i projektových dnů. Rádi také vzpomínáme na všechny školní akademie a olympiády, které se za ty roky udály.

Z problémů s dělením s dvoucifernými čísly se staly potíže s goniometrickými funkcemi, těžko vyslovitelnými slovíčky v němčině, organickou chemií a fyzikálními veličinami. S přechodem na druhý stupeň se naše třídy spojily a spolu s naší třídní učitelkou Lenkou Štíbrovou jsme stmelili naši třídu na adaptačním kurzu. A tak vznikla nová přátelství a další vzpomínky na tuto školu. Na výletech jsme objevovali krásy naší země, poznávali naši kulturu a historii.

A pak přišla devátá třída a s ní i jeden z nejdůležitějších kroků, které jsme doposud učinili, výběr střední školy a přijímací zkoušky. S ochotnou pomocí paní učitelky Štíbrové a paní učitelky Volfové, které nás na tuto zkoušku náležitě připravily, jsme i tímto testem prošli. Naše díky patří i paní zástupkyni Kurkové, která nám v tomto ohledu laskavě vypomohla.

Až nyní nám dochází, že brzy to bude naposledy, co usedneme do našich lavic, budeme procházet těmito chodbami a každé ráno vídat ty známé tváře. Proto bychom si měli vážit těchto posledních pár okamžiků a být vděčni za to, co jim předcházelo. Na naší Schwarzovku máme přeci jen mnoho výjimečných vzpomínek, které budeme navždy opatrovat a nikdo nám je nevezme.

Proto tedy neříkáme sbohem, nýbrž na shledanou…

Vážená paní ředitelko, vážené paní zástupkyně, vážení učitelé, DĚKUJEME!
Vaše IX. B